Každý člověk si v životě musí uvědomit v sobě a ve svém srdci takovou tu celkovou sílu a to, co všechno můžeme prožívat. Život nám na všechno dává naději, proto si kolikrát říkáme, že i všechno zlé může být pro něco dobré. Nejhorší je, když potká lidi nějaká hrozná nemoc, která je třeba nevyléčitelná. Tohle je opravdu to nejhorší, co člověka může potkat. Měli bychom v sobě mít takovou tu velkou sílu, odvahu a naději, protože když nebudeme pozitivně naladěni a budeme přemýšlet ihned nad tím nejhorším, i kdybychom se cítili nejhůře, tak nás to velice oslabuje.

Musíme si uvědomit, že naše tělo a naše mysl nás někdy velice vedou a vsugerováváme si do hlavy to, co se třeba ani nestane, a to, že například umřeme nebo že se nevyléčíme z nějaké nemoci, kterou jsme dostali. Zdraví je jen jedno, ale my opravdu musíme věřit tomu, že to naše zdraví, které máme, se nám naprosto spraví a vyléčíme se z toho, co nás potkalo. Za nemoc žádný člověk nemůže, nemoc prostě přijde sama od sebe a my s tím nemůžeme v tu chvíli nic dělat. Jenom musíme mít ve své duši a ve svém srdci svoji naději, kterou musíme prostě mít.

Bez naděje bychom to nezvládli, protože my lidé se musíme snažit o to, i když se cítíme nejhůře a není nám fakt vůbec dobře a cítíme se na umření, musíme bojovat. Není lehké to říkat ani psát, ale vždycky je to nějaká naděje, a hlavně naděje mít víru a hlavně věřit. Kolikrát si ani neuvědomujeme, co máme, když jsme zdraví, a najednou, když nás potká ta nemoc, je to něco velice špatného. A my to prostě neovlivníme, ale věřme, že vždycky je to ta velká naděje. Smyslem života je i to myslet pozitivně a snažit se, i přesto že nám není nejlépe, že se z toho všeho dostaneme a že opravdu nás potkají zase ty krásné dny, kdy budeme vzpomínat na to, jak jsme se o sebe báli, ale nakonec to všechno dobře dopadlo.