Mimo tancování a zpěvu jsou tu ještě jiné věci, které tak jaksi k hodům patří. Jsou to lidové kroje a slavnostní jídlo. Na Slovácku to bývá obzvlášť nádherné. Ne nadarmo se říká, že jsou zde nejhezčí kroje a nejbohatší hody vůbec. Inu, jak kde. Dnes už v tom rozdíly nejsou, ale byly zde i chudé kraje, kde úroda nebývala nic moc. Ale i přesto se zde slavilo, i když ne tak moc jako jinde. Kdo husu měl, upekl, ti chudší měli jen brambory. Ale kroje, ty měli všichni v dědině. Obléci si takový kroj netrvá dvě minuty jako to umí někteří muži, když zaspí. Za prvé to tak rychle nejde a za druhé, jeho oblékání je jakýsi obřad.

U nás se kdysi dávno zpívalo už u toho. A když vybereme namátkou třeba kroj kyjovský, tak hodinka kolem toho není ještě nic moc. Ono toho totiž na oblečení není zrovna málo. Jen co zabere úprava vlasů u žen a nasazení čepce, nebo pokrývky hlavy vůbec. Na Valašsku si dává vlasy jinak vdaná žena a jinak svobodná. Ta první si dělá, nebo ještě přesněji řečeno jí dělají copy dva. Ta druhá jen jeden. Pokud byste chtěli být i tomuto obřadu přítomni, tak to nebudete mít jednoduché. Ale zařídit se to dá, jen musíte vědět jak na to.  

Když vám o tom bude někdo vyprávět, tak se můžete setkat s některými krajovými výrazy a ty jsou skutečně zajímavé. Tak je to například živůtek, mrežka, fěrtoch nebo kordulka. To je na kroji pro ženy. Muži to mají drobátko jednodušší, ale i zde jsou slova, která asi neznáte, pokud nejste z Moravy nebo odněkud, kde se kroje nosí. U mužů jsou to výrazy jako například krpce, župice, lajbík nebo haklíky. To jsou slova co? Bohužel již zde není místo na vysvětlení jednotlivých pojmů a ani na rozbor toho slavnostního jídla už místo nezbylo. Ale to pranic nevadí. Podíváme se na to příště v článku “Hody potřetí”. Takže se máte na co těšit, pokud vás to zajímá.